Dědeček Jindřich byl takový ten typický vesnický děda, který celý život prožil na jediném místě – v malebné obci u Příbrami kde se narodil, vyrostl, založil rodinu a odchoval čtyři děti. Miloval svou obec a byl hrdý na její historii a tradice. I když obec prošla mnoha změnami, v srdci dědečka Jindřicha zůstala taková, jakou ji znal z dětství.

Když se blížily dědečkovy osmdesátiny, rodina začala přemýšlet, co by mu mohli darovat. Chtěli mu dát něco osobního, něco, co by ho opravdu potěšilo a zároveň by to byla památka na jeho život v obci.

Nápad přišel od vnuka Tomáše. Tomáš byl výtvarný talent a měl zájem o historii. Vymyslel, že vytvoří obrázek obce, tak jak vypadala, když byl dědeček malý. Po dlouhém hledání našel staré fotografie a začal pracovat.

Po několika týdnech byl obrázek hotový. Rodina byla nadšená. Bylo to jako cestování zpět v čase. Viděli starou školu, kostel, náměstí a dokonce i dědečkovu rodnou chalupu. Bylo to nádherné, ale něco chybělo. Jak ten obrázek předat dědečkovi?

Pak přišel nápad od dcery Anny. Anna navrhovala, aby obrázek nechali vyrobit na hrnku. Dědeček Jindřich každé ráno pije svou kávu a bylo by skvělé, kdyby si mohl u toho prohlížet svou starou obec.

Rodina souhlasila a obrázek nechala vyrobit na velkém hrnku. Byl to skvělý nápad a všichni se těšili na reakci dědečka.

Když přišel den oslav, dědeček otevřel svůj dárek a zíral na něj s otevřenou pusou. Na hrnku byla jeho obec, tak jak si ji pamatoval z dětství. Slzy mu stékaly po tvářích a nemohl se nabažit pohledu na ten hrnek.

Byl to nejlepší dárek, jaký kdy dostal. Každé ráno si při své kávě prohlížel starou obec a vzpomínal na své dětství. Rodina věděla, že udělala dobře. Dědečkovy osmdesátiny byly nezapomenutelné a hrnek s obrázkem obce se stal jeho nejoblíbenějším.